Má Evropa přijmout syrské uprchlíky?

S každým válečným konfliktem přichází o domov tisíce, v Syrském a Iráckém případě milióny lidí. Společnost je vystavena přílivu uprchlíků, kteří ztratili své domovy a utekli do bezpečí. Ale jak se správně vypořádat s takovým přílivem lidí? 

Jedná se o největší uprchlickou krizi po genocidě v Rwandě roku 1994. Zničená města, nefungující ekonomika nebo mnohamiliónové škody. Smutné fakty toho, co za sebou nechává Islámský stát. Se zničenými městy ale přibývá počet uprchlíků. Aktuální čísla mluví o obrovské vlně uprchlictví. 3 500 000 uprchlíků nacházející se v Turecku, Jordánsku, Libanonu nebo Bulharsku. Dalších 6 miliónů syrských uprchlíků, kteří se sice nacházejí v Sýrii, ale mimo svůj domov.  Svět je vystaven nové a těžké zkoušce toho, jak se vypořádat se stále zvyšujícím se počtem uprchlíků. Turecko hlásí plné tábory, stejně tomu je i v Jordánsku. 

"Jsem v zemi, kde mě nikdo nechce, nemůžu využít svoje vzdělání, dělám podřadnou práci a nemůžu nikam odejít" říká jeden z uprchlíků, který se nachází v Turecku a legálně pracuje.

Vystudoval vysokou ekonomickou školu v Aleppu a během začátku války se nacházel v armádě. On je ale vyjímkou. Drtivá část uprchlíků nejsou ani registrovaní. Žebrají na ulici, provozují prostituci nebo demolují vše, co je kolem nich. A proto se v Turecku začínají formovat skupiny lidí, kteří nesouhlasí s dalším přílivem a chtějí deportovat velkou část uprchlíků zpátky do uprchlických táborů. A právě tohoto chování uprchlíků se bojí celý svět, včetně našich obyvatel 

"Já jich pak nechci mít plnou Evropu,kde mi bude stát na každém rohu mešita" dodává můj kamarád, který zastává postoj pro nepřijetí uprchlíků do naší země. 

"Rád bych jim pomohl, ale uprchlíci by si u nás asi těžce hledali práci a skončilo by to špatně" reaguje na moji otázku další kamarád. 

Nutno dodat, že velkou část uprchlíků tvoří děti. V hlavním městě Turecka, Istanbulu se na každém rohu sklánějí malé děti a prosí kolemjdoucí o jídlo nebo pití, případně finanční prostředky. Světový potravinový program na svých stránkách konstatuje fakt, že jim chybí finance na zajištění potravy pro uprchlíky nacházející se v táboře Zaatarí v Jordánsku. To potvrdil pro agenturu Reuters Kilian Kleinschmidt, čestný starosta uprchlického tábora jmenovaný OSN. Jeho vize je jasná. Rád by vybudoval z toho tábora město. Zádrhelem jsou však finance nebo infrastruktura (nedostatek jídla, vody, základních hygienických potřeb..). 

V Zaatarí funguje také rezervní školní výuka. Děti se učí z učebnic, které jim dodává hostitelská země. V Jordánsku tedy Jordánská vláda. I to je možná znak toho, že z tábora se za několik let může stát město. Na to je však ještě potřeba hodně času. 

Postoj české vlády ke kvótám Evropské unie vyšel nedávno na světlo. Česká vláda a její pověřená osoba, ministr vnitra Milan Chovanec odmítá přijetí uprchlíků. Česká vláda je ochotna přiložit ruku k dílu s humanitární pomocí do poškozených zemí. Dodání lékařských potřeb, potravin a vody. Nejen humanitární, ale i zbrojní pomoc je v současné době aktuální. Kurdům jsme zaslali náboje a granáty v hodnotě 41 miliónů korun. Převoz zajistila americká armáda. Humanitárně jsme pomohli Sýrii prostředky za celkovou výší 3,5 miliónů korun. Dále se pracuje na realizování projektů, které celkem zahrnují 7,5 miliónů korun (zdroj Ministerstvo zahraničních věcí ČR).

"Nemůžou to být tisíce lidí, na to nejsme připraveni. Jsme proti závazným kvótám, což by pro Českou republiku znamenal příliv i několika tisíc lidí" konstatuje ministr vnitra Milan Chovanec

A volí podle mě logická slova. Každý příliv imigrantů znamená dost velkou zátěž pro náš sociální systém. A přiznejme si, že náš sociální systém je delší dobu špatně nastavený. Další zátěž by byla ještě více poškozující. Europoslanec Jan Zahradil na svém youtube kanálu sdělil, že je smysluplnější podporovat uprchlické tábory. Finančně i humanitárně. Samozřejmostí je také snaha o docílení politického vyřešení celé situace. Při současném stavu našich uprchlických táborů, kde je kapacita 700 míst je úvaha o několikatisícovému přílivu imigrantů zbytečná. Kvóty ještě k tomu požadují přijetí 10 000 lidí. Na takový počet lidí prostě místo nemáme. 

V úvaze byla taky možnost uspořádání obecného referenda, kde by se lidé rozhodli, zda přijmout či nepřijmout uprchlíky. Referendum se ale nakonec s největší pravděpodobností konat nebude, díky, již už zmiňovaném postoji České republiky směrem ke kvótám Evropské unie na přijetí uprchlíků. Výzva neziskové organizace Amnesty International k přijetí uprchlíků tedy nejspíš nebude vyslyšena. 

Zdá se tedy, že příliv uprchlíků je jedním velkým otazníkem. Na jedné straně břehu stojí solidarita, kterou cítím i já směrem k lidem, kteří ztratili svou domovinu. Na druhé straně břehu zase stojí fakt, že naše kultury a tradice jsou naprosto rozdílné. Jiná jazyková vybavenost, jiná náboženská přesvědčení nebo praktiky. A toho se bojíme oprávněně. Smutným faktem je to, že vyřešení konfliktu v Sýrii je v nedohlednu. Islámský stát stále bojuje za své brutální názory a za vidinou toho, že ustanoví svůj chalífát. Je tedy v mezinárodním zájmu vyřešit situaci tak, aby se Islámský stát stal minulostí.